Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hayato Imanishi je takový šikmooký Mike Patton. Hudební úchylák, génius a šílenec v jednom těle. Chcete důkaz? Poslechněte si tento materiál. Math metal, djent, písničkářský relaxační popík, akustické paběrkování, ambient i screamo japonské školy. Tolik žánrů a přece drží pohromadě. Navíc nepůsobí jako násilný účelový slepenec, který by byl zajímavý jen sloučením diverzních hudebních složek. Hayato toto stádo různých stylů dokáže kormidlovat s grácií, která se jen tak neslyší. Navíc se tento nenápadně a skromně působící klučina s brýlemi dokázal obklopit zkušenými hudebníky (například Mikee Goodman ze SIKTH nebo Daniel Tompkins z TESSERACT), kteří mu pomáhají vymalovat obraz jeho pohnutého hudebního světa, jenž je dostatečně pestrý na to, aby vás oslnil svými sytými barvami a současně podáván v dostatečně inteligentní kompozici, takže vás z té rozmanité záplavy nebudou pálit smysly. Chaos, brutalita, technické metalové obžerství, ale i spousta citu a něhy. Jakoby se na jedné křižovatce srazili DILLINGER ESAPE PLAN a CONVERGE s RADIOHEAD, ENVY a ANIMALS AS LEADERS. Chápu, že toto nebude pro každého, ale ten, kdo dychtí po nekonvenčním hudebním zážitku, si toto dílo musí zamilovat.
9 / 10
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
